Studio televize Noe v Ostravě otevřelo na začátku září 2025 svou náruč, aby přivítalo další ročník Zahrady písničkářů. Tento festival, vzkříšený v roce 2022, nabízí zpívajícím autorům unikátní šanci předvést svou tvorbu nejen divákům v sále, ale hlavně v televizi. Každý finalista získává profesionálně natočený a sestříhaný půlhodinový recitál ve vysílání TV Noe. Takže: klapka, jedeme!
Duo JASA: Na vlnách hledání
„Hudba nám dává jiný druh komunikace, než je ta v kuchyni u stolu,“ říká Jan Staroba, který se svou ženou Sabinou, jako Duo JASA vstoupil do Zahrady písničkářů jako první. A nutno říct, že svůj záhon na Zahradě zaplnili nespočetným počtem hudebních nástrojů. A rozhodně se nejednalo o zaplevelení, naopak – každý nástroj měl při vystoupení svou roli.
Jejich zvukomalebná krajina je hledající, experimentální, plná barev a kráčí nevyšlapanými cestičkami. Navzdory minimalistickému obsazení využili nespočetné množství nástrojů, přičemž každý z nich měl svou přesnou roli. Janova elektrická kytara zpívá, naříká i jásá radostí, do jejíchž ploch zaznívá průzračný hlas Sabiny. Duo JASA dokázalo to, co se málokomu povede: věrně interpretovat komplexní studiové zvuky živě a přimět diváky zavřít oči a nechat se unášet do neznáma. Jan říká, že „na hudbě se mu líbí, když je nahlas,“ ale i ty tiché polohy jejich vystoupení byly příjemné a dobře letošní Zahradu nastartovaly.
Projekt Zahrada písničkářů navazuje na legendární tradici, která se zrodila v roce 1996 souběžně s festivalem Zahrada v Náměšti na Hané. Z iniciativy Jiřího moravského Brabce se oddělila speciální kategorie pro sólové autory – Zahrádka.
Co začalo jako jedno soutěžní kolo, brzy přerostlo své tvůrce. Od roku 2003 byl zájem tak enormní, že byla nutná předkola a finále se proměnilo v komunitní událost s workshopy a jam sessions. Zahrada se stala jedinečnou líhní talentů (Monty, Trchová, Žamboši), kde se rodila inspirace a domlouvaly klíčové spolupráce.
Honza Jícha: Textařské řemeslo v éře AI
Honza Jícha, který na Zahradě písničkářů už před dvěma lety vystupoval, se tentokrát do programu kvalifikoval se svou písní na zadané téma ZROZENÍ. Sympatický ředitel pražského gymnázia Budějovická napsal píseň Děti, kde těmto našim nejmenším vzdává hold. Otec početné rodiny v ní popisuje živé zkušenosti s dětmi tak, jak je prožívají rodiče v éře mobilů, počítačů a umělé inteligence.
Honza je češtinář a textařské řemeslo má bezpečně v malíku. Jeho texty jsou plné nápaditých rýmů, metafor a jazykové hravosti, ale zároveň jsou až pedantsky vycizelované. Už od prvních tónů posluchači slyší, že se rád pohybuje v oblasti humoru a satiry, která ale není samoúčelná, naopak slouží jako hlubší prostředek ke sdělení hlubší pravdy.
TV Noe v čele s režisérem Pavlem Strakošem vzkřísila v roce 2022 tradici Zahrady písničkářů, kterou pro účely televizního natáčení přesunula do svého sídla v Ostravě. Hlavní změnou je právě profesionální produkce TV Noe: zatímco dříve finalisty čekal „jen“ koncert v náměšťském amfiteátru, nyní pro ně televizní štáb zajistí kompletní nasnímání a sestříhání recitálu. Díky tomu získají všichni účinkující skvělý a vysoce kvalitní audiovizuální materiál, který mohou podle svých potřeb volně využít pro svou prezentaci a propagaci. A tak se na svůj recitál jednou jistě podívá i ELKA.
ELKA: Intimní deník v zádumčivé alternativě
Ano, po duu Jasa (Jan, Sabina), přichází na scénu další interpret se zkratkou ve jméně, Lenka Konkoľová alias ELKA. Zpěvačka z Tišnovska se zcela soustředí na zpívání a vystupuje s kytaristou Adamem Kubátem. Zpěvačka, která na jevišti působí nezaměnitelně plaše, zpívá písně, kterým nelze nevěřit. Elka je z bohaté brněnské líhně Martina Kyšperského.
Její tvorba je mostem mezi tklivým folkem a zádumčivou alternativou. Texty jsou osobní deníky a vzkazy psané do láhve, které se točí kolem základních lidských pocitů: vděčnosti, ztráty a pomíjivosti života. V některých případech mám pocit, že v těch skladbách lezeme autorce až příliš do soukromí. Její melancholie není beznadějná; je to jen nutná cesta, po které musí člověk jít, aby nakonec nalezl pozitivní závěr a smíření. Důležitou roli hraje doprovodný kytarista Adam Kubát, který staví solidní hudební základ k tomu, aby na něm Elka dovršila stavbu celé písničky.
Znovuzrození festivalu v roce 2022 potvrdilo existenci nepřeberného množství skrytého hudebního talentu v Česku. V horkém zářijovém odpoledni se představilo v Ostravě devět finalistů se svou osvěžující a zajímavou tvorbu. Zajímavým a silným důsledkem prvního ročníku bylo spontánní vytvoření komunity. Tito interpreti si začali navzájem pomáhat s nahráváním CD, pořádali společné koncerty (jako Niklíčková, Vaněk, Hampacher) a nevědomky tak navázali na tradici volného sdružení umělců, jakým byl v sedmdesátých letech například Šafrán. Vybraní umělci se navíc ukázali v pořadu Cvrlikání, kde se prezentovali skladbou na klíčové téma Odvaha, kterou si speciálně připravili pro konkurz.
Ročník 2023 přinesl drobnou, ale významnou úpravu formátu: sítem poroty prošlo jen šest nejúspěšnějších. I přesto festival přivítal pestrou směs interpretů a hudebních nástrojů: střídaly se klasické kytary s klavíry, akordeonem a dokonce i tříčlennou kapelou. I přes rozmanitost se bohužel nevytvořila viditelná vzájemná spolupráce jako v prvním roce.
Ve stejném trendu pokračoval festival i v roce 2024, kdy do Ostravy, týden před povodněmi, jak velká voda, vtrhlo sedmero velice různorodých interpretů. Ti už nevystupovali na farské zahradě, ale uvnitř, ve studiu TV Noe, a vyhnuli se tak vedru, které v tu chvíli spalovalo celou severní Moravu i Slezsko. Pestré septeto účinkujících potvrdilo roli festivalu jako živného místa pro neotřelé talenty, kteří dokážou spojit jemnou folkovou formu s tématy, jež rezonují se současným životem.
Kateřina Syrná: Amazonka ředěná Lužnicí
K jihočeskému Táboru většinou běží liška s pytlem zázvoru, avšak opačným směrem se tentokrát pohybovala Kateřina Syrná s kytarou v ruce. A do Ostravy přinesla své písničky slušivě oblečené do atraktivního latinskoamerického kabátu. Původním povoláním geodetka, Kateřina, hraje hudbu, která je utkaná z českých veršů a brazilských rytmů a harmonií.
Jejich vliv je slyšitelný v každém tónu, v každém akordu, který často překračuje hranice běžné písničkářské harmonie. A zatímco hudba cestuje po světě, její texty zůstávají doma jako upřímný záznam osobního života a pocitů. Vytváří spíš intimní deník, který plyne spolu s hudbou. Je to spojení brazilské Amazonky a táborské Lužnice do nového, svěžího toku.
A protože v sále začíná přestávka, pojďme si něco povědět o ročníku 2025. Do čtvrtého ročníku Zahrady písničkářů se mohli autoři a písničkářské dvojice hlásit do konce března 2025. Ve snaze neztratit kontakt s písničkáři, kteří už v minulých letech úspěšně prošli branami konkurzu, objevily se nově tři kategorie: Květy – pro všechny zájemce kromě finalistů předchozích ročníků, Plody – právě určena finalistům všech předchozích ročníků a Song – pro všechny bez rozdílu – výzva k napsání nové písně na téma ZROZENÍ.
Podivné zjevení – Jan Kresta a Nikola Dus: Ostravský pohled padesátníka
Jak bylo napsáno, soutěž byla vypsána pro písničkáře i dvojice a právě dvojice zahájila popřestávkový blok. Je , pravda, laciné napsat, že se na scéně zjevilo Podivné zjevení, ale bylo tomu tak! Písničky tryskají z pera Jana Kresty, který hraje na kytaru. Ony písně pak zpívá a doprovází na baskytaru jeho dlouholetý parťák, o generaci mladší, Nikola Dus.
Duo navíc používá v refrénech „nasamplované“ bicí. Přestože jméno dua slibuje alespoň stopové množství legrace, písničky jsou spíš vážnější. Nikola však mezi písničkami nešetřil humorem a nešetřil ani svého spoluhráče Honzu. Písně jako Nejde vrátit, Zrození, Dobrodružství pokračuje se dívají na svět očima zkušeného padesátníka s křesťanským přesahem. Protože jsou oba muzikanti z Ostravy a hráli na domácí půdě, měli v nepočetném publiku fanouškovskou převahu. A jejich vystoupením byla uzavřena kategorie Květy.
A než se nám vystřídají účinkující, mám tu pro vás trochu statistiky: do konkurzu se kategorie Květy se přihlásilo 26 písničkářů či dvojic, u Plodů jsme zaregistrovali 6 adeptů a píseň na téma zrození napsalo 14 interpretů. Porota je nezávisle na sobě obodovala a věděla, že bude vybírat pro finálový večer 4 finalisty v kategorii Květy, 2 v kategorii Plody a 1 v kategorii Song. V porotě usedli a nelehké rozhodování měli: Jan Žamboch, Pavel Strakoš, Milan Tesař, Slávek Janoušek, Milan Kaplan a Luděk Strašák.
Roman Hampacher: Nalehávý hlas šeptající do ucha
Písničkář a duchovní z Poděbrad přijel už na první ročník Zahrady v roce 2022. Už tehdy jako ostřílený autor a interpret, vystupující v celé řadě různých projektů svých a svých kamarádů. Nyní také jako vítěz letošní Porty se skupinou Lautrec. Romanovo vystoupení je založeno na několika kontrastech: relativně plachý projev a energie v jeho písních, duchovní svět faráře a svět hudebníka, precizní kytara a spíše syrovější zpěv.
Hampacher umí najít skvělé texty (básnířka Mirka Hedbávná, jeden z nejpozoruhodnějších textařů současnosti Michal Bulíř). Písničkáři věříme každé slovo a jeho písně jsou naléhavým hlasem, který nevolá do davu, ale o to víc šepotá přímo do ucha a zanechává hlubokou stopu. A hudba i její interpretace umocňují dojem z textů, které se dotýkají niterných sond do duše i prostých obrázků každodennosti. Jeho hudba stojí na citlivém pěveckém projevu a kytaře, která netvoří jen doprovod, ale stává se samostatným hlasem vyprávějícím příběhy. Jeho písničky vás nutí poslouchat, nejen proto, abyste zaslechli melodii, ale především sami sebe.
Nová jména, kvalitní tvorba potvrzená odbornou porotou, dobré mediální pokrytí, dobrá parta, vlídné zacházení a příjemná atmosféra. Je něco, co Zahradě písničkářů chybí? Bohužel ano, diváci! První dva ročníky, které proběhly na farní zahradě, zely prázdnotou, poslední dva ročníky ve studiu také neoplýval hojností posluchačů. A je to škoda, protože festival má vše, co potřebuje mít. Je sice pravdou, že záznamy koncertů v TV Noe zhlédne mnohonásobně více lidí, než by se jich vešlo do studia a interpreti se mohou pochlubit profesionálně natočenou nahrávkou, ale kořením živého hraní jsou diváci. Tak vás všechny už teď zvu na příští ročník, který tentokrát vypukne někdy na přelomu října a listopadu 2026 do Ostravy.
Eva Blondýna Suková: Humor, který není legrací
Jak je známo, velice často mají poslední slovo ženy. A tak tomu bylo i na letošní Zahradě písničkářů. Eva Blondýna Suková je z Rakovníka, ale svoje kořeny má v Tišnově, stejně tak, jako v první půli vystupující ELKA. Městečko s 10 000 obyvateli tedy vyprodukovalo hned 2/7 finalistů Zahrady písničkářů. Ale zpět k Evě, která si na Zahradu oblékla šaty s květinami, aby zapadla. Blondýna hrála už na prvním ročníku festivalu a myslím si, že jí tento úspěch dodal zdravé sebevědomí a impuls do další tvorby. Každoročně najezdí tisíce kilometrů, hraje na malých i velkých akcích a víc a víc zdokonaluje písničkářské řemeslo.
Sebevědomě prohlásila, že zatímco všichni hráli oduševnělé písně, blondýny mohou hrát pravý opak. Její poetika má neobyčejnou sílu – nachází humor, hravost a absurditu v místech, kam se vážná múza obvykle nevydává (např. píseň o Viktorce). Tvořit takový humor není žádná legrace, a právě za nadhled a smysl pro hru, který je přítomen i v těch nejvážnějších tématech, si zaslouží ocenění. Navíc byla ze všech účastníků tou, která nejlépe komunikovala s nepočetným publikem.
Festival ukázal, že je u nás písničkářská tradice stále živá a objevují se noví a zajímaví interpreti. A je jen na nich, kam se jejich tvorba bude ubírat. Start – vystoupení na Zahradě písničkářů a televizní přenos – mají za sebou, a teď jim přeji šťastný let! A díky TV NOE za tuto akci!